Knacamgal - Výpravy

Ráno jsme se všichni doklouzali na vlak, který nás dovezl do Blanska. Proklouzali jsme se Blanskem po modré turistické značce. U koupaliště Palava jsme se dostali do lesa, kde již byl na cestě sníh a ne ledovka. Pokračovali jsem dále po modré, prošli obcí Obůrka a došli na první delší zastávku u rozhledny Podvrší, kde jsme se občerstvili tousty a svařákem.
Po modré jsme došli do Veselice, pak jsme stále pokračovali známou cestou až do Petrovic na oběd k Hraběnce. Dobře jsme popili a pojedli, nechyběla tradiční česnečka.
Po obědě jsme pokračovali po zelené přes Žďár do Kuniček. V Kuničkách jsme zvonili a klepali na Řekušku, ale Řekušku jsme nezastihli. Tak jsme pokračovali kolem Wasapelova hrobu do Čokan. Udělali si krátkou občerstvovací zastávku v přístřešku U Sluníčka. Na tábořišti jsme zkontrolovali stav, zjistili jsme, že se divočáci činili. Skoro půlka louky důkladně přerytá. Na studni nám chybí zámek. Pec stojí, kadibudky stojí, krb je z části pobořen.
Při odchodu z Čokan jsme potkali pana Odehnala, pohovořili jsme spolu o loňském a letošním táboření, o tom jak mu roste nový les, rozloučili se a vyrazili na vlak do Doubravice.
Ve vlaku jsme dopili a do jedli zbytky. Čaksí s Aničkou a Ditou vystoupili v Židenicích a my ostatní jsme vystoupili na hlavním nádraží, kde jsme se rozloučili s Vrbkou a Šípem. Cestou jsme navštívili Mílovu Peťu a Matěje. Mílu jsme nechali doma a my mimo Brněnští jsme se rozjeli do svých domovů.

Počasí zatažené a mrazivé, kolem nuly, cesty s ledovkou a se sněhem.

Oběd u hraběnky výborný. Mrzelo mě, že jsme nezastihli Řekušku. Nevím, kdo tomu pomohl, že jsme pana Odehnala potkali v Čokan, ale děkuji.

Zapsal Keya