Kronika 1995

Anpetu setkání

Obloha byla krásně modrá, sluníčko zářilo a my jsme se ze všech sil snažili uvést naše tábořiště do opravdové indiánské podoby. A samozřejmě jsme se těšili na děti. Letos s námi táboří plno nových malých ikče wičašapi, tak jsme byli zvědaví, jací budou. I na ikče vyčašapi kan jsme se už těšili a zároveň uzavírali sázky, jaké připomínky bude mít hned po příjezdu Šunka Ša Šni Kuža. Nezklamal nás. Kolem 17:00 hodiny se Čokan Tate Iyumni zaplnilo pobíhajícími a štěbetajícími Ikče Wičašapi čikalan, kteří ovládali nepochopitelnou schopnost, být zároveň na několika místech, stejně jako ustaranými rodiči a také Ikče Wičašapi kan, kteří dostáli tradici a aby řeč nestála, sem tam utrousili nějakou tu poznámku. Počasí se ale rozhodlo, že nám hned po příjezdu připraví zatěžkávací zkoušku, a tak se strhla bouřka, která s malými přestávkami trvala celou noc. Naše tábořiště se proměnilo ve veliké jezero a posléze v jednu obrovskou plochu bahna. Ale Ikče Wičwšwpi prokázali svou statečnost a zabaleni do pláštěn a gumáků a posilnění značnou dávkou wo, vydrželi až do večerního sněmu, po kterém spokojeně usnuli v navlhlých, špinavých nebo mokrých spacácích.

Jitřenka
Wičanhpi Anpetu
Anpetu kapky

Ráno jsme se probudili někteří provlhlí a jiní rozlámaní z kuchyňských stolů, ale s velkou dávkou optimismu. Po výborné snídani, kterou jsme připravily my Medvědice byl sněm, díky dešti v náčelnickém tee-pee. V típkách jsme strávili celé dopoledne. Snažili jsme se zachránit co se dalo i co už bylo ztraceno. Típka už bohužel plavala v 10-ti centimetrové vrstvě bahna a místo ohniště zbyl bazén. Odpoledne jsme se dobře bavili při hře „Kočička“ na kterou jistě dlouho nikdo nezapomene. Nechyběl ale ani zpěv. K večeru se konečně vyjasnilo. Zahráli jsme si na „Bílé a Černé koně“. Po Orlově vtipné poznámce, že bychom měli taky trochu víc riskovat, to někteří Ikče Wičašapi vzali doslova a vrhli se vpřed hlava nehlava. Až jsme se pořádně vyřádili, tancovali jsme country tance. Den jsme zakončili sněmem také v náčelnickém típku.

Veselá Srnka
Anpetu zlomené větve

Dnes poprvé jsme se probudili do slunného rána a aby nám sluníčko vydrželo museli jsme ho přivítat hned dvoumi pozdravy Slunce – indiánským i českým. Následovala rozcvička, kde jsme si vyzkoušeli včerejší proplétací country tanec. Po snídani a ranním sněmu, na kterém si plno ikčewičašapi čikalan požádalo o plnění zkoušek na orlí pero ptáka bouře, následovala hra za aztéckým pyramidami, ve které zvítězili Půlnoční Vlci. Na oběd nám rádkyně Modrých volavek uvařila výborný oběd – smažený květák s brambory a okurkový salát a po něm byl hodinový polední klid. Odpoledne si čikalan vyráběli hlasovací hůlky a kan se snažili postavit pec. Na večer se uskutečnila zkouška hmatu a nové tváře si udělali zkoušku o přijetí do našeho kmene. Povedla se pouze Michalovi, Radkovi, Ivce, Kubovi a Martině. Mezitím kan připravovali očeti tanka, který následoval po vydatné večeři. Na sněmovním ohni si požádala Lenka o orlí pero za hladovku, protože byla jediní, kdo dnešní den neporušil svůj pokus. Od očeti jsme všichni do půl jedné odešli, abychom zítra byli opět čilí, veselí a plní dobré nálady.

Anpetu Wašte
Anpetu Zbloudilého Šamana

Ráno jsme se probudili a jako obvykle jsme měli v týpí velké bahno. Když nás Orel probudil svou ranní písní, šli jsme provést pozdrav slunci a rozcvičku. Po ranním Wo byl sněm. Ikče Wičašapi kan dostavěli pec a čikalan se učili zacházet s mapou a buzolou. Potom jsme hráli různé míčové hry a následovalo odpolední Wo. Po odpoledním klidu jsme šli do lesa po rodech a stavěli jsme malé chýše, které měly zbývající rody dovést k místu, kde byl jeden člen rodu představující mrtvého indiána. Úkolem bylo sbírat po lese znaky, které jsme měli rozluštit a donést mrtvého indiána do tábora. Po večerním Wo se hrála hra na rudého gentlemana a squav. Rudým gentlemanem se stal KEYA WOOHIKI PA a squav se stala Malý Svišť.

Michal
Anpetu Velkého Srdce

Probudili jsme se do hezkého dne a po méně hezké rozcvičce jsme šli na snídani. Po sněmu na kterém nám rada starších oznámila, že dopoledne budeme korálkovat jsme korálkovali. Korálkování vedli Velký Medvěd, Hladový Orel a Petra. Hladový Orel se hlavně věnoval korálkování na stávku. Velký Medvěd zase korálkování rozet a Petra pomáhala čikalan s prstýnky. Po obědě který byl velmi vydatný jsme měli zkoušku sluchu. Jitčina zkouška s bubínkem se opakovala, ale jinak to byla zajímavá hra. Jako poslední byla orientační hra kterou nesplnily medvědice čikalan a vlci kan. Během směnu opustila náš tábor Lenka aby si mohla vyplnit zkoušku samotky. A my jsme krátce po sněmu sladce usnuly.

Malý Svišť
Anpetu Ztracené mokasíny

Tento den jsme se probudili jako obvykle. Po raní rozcvičce a sněmu následovala velká očista všech udatných bojovníků a žen. Po poledním wo jsme se šli vykoupat do jezírka. Za nedlouho potom jsme zahlédli v cípu lesa kouř. Vyslali jsme 3 hokšilanpi, aby obhlédli situaci a poté šla vyjednávat skupinka ikčewičašapi čikalan v čele s Petrou ml., kterou nakonec naši nepřátelé zajali. Pak se hokšilanpi vrátili a všechno nám to pověděli. Pak jsme se vydali hledat Petru. Jedna paní na louce nám řekla, že utíkali zpět naším směrem. Pak jsme utíkali zpátky do tábora., kde jsme nalezli vzkaz. Na vzkaze bylo napsáno, abychom v 22:00 přišli k posvátnému habru a s sebou vzali své nejcennější věci. Protože jsme měli ještě 5 hodin času, využili jsme ho k učení lakotských slovíček na rodových místečkách. Po večeři a večerním sněmu se wikoškapi vydaly na mírové jednání s lupiči kteří nám kromě Peti ukradli také totem. Za wikoškami šli bojovníci pro případ, že by jednání dopadlo špatně. Jednání doopravdy špatně dopadlo a tak válečníci našeho kmene museli začít bojovat. Dva indiány, kteří ukradli naši rádkyni, jsme bez problému přemohli a za chvíli už byli přivázáni u mučednického kůlu. Jelikož se indiáni nakonec umoudřili mohli jsme je propustit pod podmínkou, že nám vrátí totem. Nakonec jsme s nimi vykouřili dýmku míru a v klidu jsme se mohli uložit k spánku.

Ivka
Anpetu Slunce

Dnes kolem osmé hodiny nás probudila Orlova písnička „Není lehké býti Dakotou“. Pak jsme se všichni sešli na louce, kde jsme přivítali slunce a načerpali tak energii na celý náš dnešní den. Po dobré snídani jsme se vydali do lesa na dřevo. Někteří zůstali v táboře a plnili službu. Když jsme se vrátili z lesa, nachystali jsme si věci na koupání a vyšli jsme. Když jsme přišli ke koupališti, tak jsme se převlíkli do plavek a šli jsme do vody. Potom jsme vylezli z vody a převlíkli jsme se do suchého oblečení. Cestou zpátky jsme šli po skupinkách. Všichni jsme se těšili, protože na nás v táboře čekal dobrý oběd. Po obědě Mato Tanka vyzkoušel novou hru „Indiánský pink-ponk“. Pak jsme si zahráli wičoškate „Boj u kůlu“. Potom byl sněm. Když skončil, odjela nám naše zdravotnice Jitka. A potom už následovala večeře. Měli jsme brambory s čajem. Pak jsme si dali dobrou noc a šli jsme do svých típí.

Radek
Anpetu Kukuřice

Po ranním sněmu jsme si vyráběli šípy a jejich špičky. Wambli Huya Wo nám také zkontroloval naše šínyovky. Na svačinu jsme měli jogurty a loupáčky. Potom jsme šli do lesa hrát hru na rody. Každý rod měl své místečko a bránil věci v něm. Napadlo se šiškami a zasažený ikče wičaša musel odevzdat život. Po vyplýtvání všech životů byl konec. Pak jsme si zahráli hru s vodou. Podstatou bylo proběhnout vnějším kruhem s bránícími ikče wičašapi do vnitřního kruhu bez promočené kartičky a odevzdat klacík. Po obědě jsme šli na koupaliště. Tam jsme se koupali a ikče wičašapi kan vyplétali lakrosové hole. K večeru jsme si zahráli šiny.

Nela Zlo
Anpetu raněného bizona

Včera ráno jsme vstali do krásného dne. A šli jsme na ranní rozcvičku. Pak jsme si vyčistili zuby. Po sněmu jsme si my čikalani hráli hry. A wikoškapi si barvily trička a taky jsme se učili uzly loďák, dračák, liščí. A potom jsme hráli hru Zkoušku mrštnosti po které jsme šli na koupaliště, kde se konal závod v potápění. Po příchodu do otonwe na nás čekaly Olovanovi topinky. Večer zakončil sněm, po kterém jsme si odhlasovali, že se noční wičoškate nebude konat. Po vyčištění zubů některých indiánů jsme ulehli do svých spacáků.

Kuba
Anpetu společné řeči

Ráno jsme se probudili do krásného dne. Po sněmu jsme vyrazili na celodenní výlet do otonwe Lysice, kde jsme si prohlédli krásný zámek. Po prohlídce jsme dostali rozchod na 50 min. Všichni šli vyzkoušet tamní cukrárnu. Asi za hodinu jsme stáli na autobusové zastávce. Autobus přijel za chvíli a odvezl nás, až do Skalice n. S. odtud jsme museli jít pěšky velkým kopcem až do tábora. Zde nás čekala moc dobrá večeře. Po večerním sněmu jsme s chutí ulehli do postele.

Hanka
Anpetu Pěti šípů

Dnes medvědice probudila Wičanhpi Anpetu. Po krásné rozcvičce jsme si šli vyčistit zuby. Po vyčištění zubů nás následovala snídaně. Jak jsme všichni dojedli snídani, byl sněm. Jak skončil sněm, následovaly 2 hry na rody. Pak byla svačina. Po svačině jsme dělali někteří šípy, někteří trička. Potom bylo polední Wo, po poledním klidu byla svačina. Potom jsme hráli hru „lovci medvědů“. Pak jsme měli večerní Wo. Po Wo se chystalo očeti tanka. Když se to všechno přichystalo, konalo se Očeti Tanka.

Filip
Anpetu Bláznů

Dnes ráno nás probudil Wanbi svou písní. Potom řekl: „Neberte si karimatky.“ Tak jsme si vzali karimatky, protože je Anpetu Bláznů. Po rozcvičce jsme šli na ranní Wo. Když jsme se najedli, tak si šli všichni vyčistit zuby. Potom byl sněm a tam jsme se dozvěděli, to co budeme dělat celý anpetu. Po sněmu byla hra o to kto přinese nejvíc hub z čontanka. Po hře byla svačina a po svačině se hrála hra shinie. Mezi tím se náčelníci poradili, asi jak přerušit hru. Tak si volali postupně Psí Vojáky. Wanbli zařval „skřivan“ a Psí Vojáci šli ke kůlu. Náčelníci je obklíčili ze všech stran a přivázali je. Zatím začal zbytek hrát zase shinie. Psí Vojáci se rozvazovali a nafučení odešli do jezírka. Pohráli jsme shinie a pak jsme začali hrát hru u kůlu. Přitom začalo bouřit. Spadlo pár kapek a všichni ikčewičašapi se pobarvili vodovkami. Potom nás zavolali ke sněmovnímu kruhu a předvedli nám komedii jak se zpřátelili „Vinetou a Old Čerthend“. Potom bylo polední wo. Na konec poledního wo přišla naše ošetřovatelka Jitka. Potom byla indiánská pouť. Když pouť skončila, bylo večerní wo. Po večerním wo se nacvičovali ukázky. Potom to bylo na ostro. A pak byl hazard. Po hazardu šli všichni ikčewičašapi spát.

Keya Woohiki Pa
Anpetu Návštěv

Jako obvykle nás Orel probudil svou písničkou je těžké býti lakotou, po ranní rozcvičce bylo wo a následoval sněm. Pak jsme se umyli a bylo Wo. Za nedlouho začalo pršet. Až přestalo pršet bylo Wo. Pak rodičové vykouřili dýmku míru. Někteří Ikče Wičašapi se chystali na Country bál, ale začalo pršet. Pak bylo Wo. Někteří Ikče Wičašapi odešli na Counry bál, ostatní Ikče Wičašapi ulehli do svých spacáků.

Libor
Anpetu Vzdálených míst

Hurá! Konečně nás oslnila světla boskovického western city. Došli jsme až na náměstíčko, kde se to hemžilo kovbojema, indiánama a ostatními vyznavači country tanců. Chvilinku jsme počkali ()mezitím se i někteří převlékli do ind. šatů) a honem jsme zaplnili taneční parket. Po několika písničkách jsme neodolali a šli vyzkoušet tamější bar u Medvěda. Trošku více lidí, ale jinak bezva. Tanečník Orel neodolal a okoukal od ostatních další country tance. Potom je naučil i nás. Za okamžik asi ve 2:00 hodiny jsme se připravili na cestu zpět. Teplá noc nám neubrala energii a tak cesta do tábora byla poněkud veselejší. Do něj jsme dorazili ve 3:15. Po menším občerstvení všichni unavení ikče wičašapi ulehli. Ráno vstávali ikče wičašapi čikalan asi o 1 hodinu dříve než kan. Ikče wičašapi se vypravili na výlet do westernového Boskovického městečka, pouze čikalani měli výlet zpestřený návštěvou hradu u Boskovic. My, kan jsme tam dorazili už ve 14:00 hodin. Někteří odvážlivci se přihlásili do různých soutěží. Dokonce i naši náčelníci neodolali a soutěžili. Potom jsme se šli podívat do indiánské otonwe. Avšak nikdo nebyl tamějšími indiány nadšen. Cesta zpět byla chvilku trochu děsivá, ale jinak dobrá. Do tábora jsme dorazili akorát na večeři, kterou připravila Wačipiwin.

Tichá Řeka – Wakpa Ablákela
Anpetu Prasklé tětivy

Tento den jsme se probudili jako obvykle. Po rozcvičce jsme šli na raní wo. Potom jsme šli na sněm, na kterém nám oznámili, že dopoledne budeme střílet z luku. Až jsme si všichni zastříleli. Pak jsme hráli hru na zpracování dřeva, bylo 5 disciplín, na jedné bylo přeřezat co nejrychleji špalík, na 2. disciplíně si ten špalík měl rozštípnout na přesnost, na 3. disciplíně bylo zasekávání sekyry do hloubky na 4. disciplíně zasekávání sekyry do kůlu a na 5. disciplíně rozdělat oheň na přepálení šňůrky. Pak bylo wo. Po wo jsme hráli wičoškate komické. Po několika hrách následovalo wo. Po odpoledním klidu vyšli všechny rody zabít jednoho prérijního kura, kterého jsme si později měli upravit jak jsme chtěli a donesli náčelníkům na ochutnávku. Potom byl sněm a šli jsme spát do svých tee-pee.

Úsměv při tanci
Anpetu Velkého putování

Jako služební rod jsem byla vzbuzena o půl hodiny dřív než ostatní. A celý náš kmen se sešel až po rozcvičce a načerpání energie u ranního wo. Na sněmu jsme byli rozděleni na putovní výpravy KAN a ČIKALAN. Následovala příprava INITI, kde jsme očistili svá nitra ve třech kolech. Samozřejmě, že před i po INITI bylo wo. Po třetí hodině jsme odcházeli na cestu KAN, směr indiánský kmen u Býkovic. Po známé cestě jsme se dostali do Doubravic a navštívili nám dobře známou cukrárnu „U Holátka“. Odtud nás Keya Woohiki Pa bezpečně dovedl přes Bořitov, Černou Horu do Býkovic. A za doprovodu našeho baviče Michala jsme dorazili do zpřáteleného kmene Oglala Sioux. Kde jsme s drtivou převahou prohlásili, že jsme lepší. Snad jen koně a dalších pár drobností budily náš údiv. Možná právě pro své sebevědomí jsme přenocovali na louce opodál.

Naška Šni Kuža

Kan odešli z čokan tate jumny a my kteří jsme šli s čikalan jsme dostávali wo. Pak jsme odešli také. Tři Šípy a Libor nás vedli k Babilonu a tam jsme narazili na říčku. Šli jsme podle říčky která nás zavedla do údolí a v jedné trampské osadě jsme přespali. Další den ráno bylo wo a pak jsme si uklízeli do batohů věci. Potom jsme šli dál a narazili jsme na soutok řek, potom jsme narazili na další to už byl náš potůček z čokan. Na tomto místě jsme byli asi ½ hodiny od tábora, ale my jsme se chtěli na Doubravický hrad. Šli jsme po turistické cestě, která byla zarostlá, nakonec i když popáleni od kopřiv jsme tam dorazili tam nám Mato pověděl něco o hradu.
Anpetu dvou měsíců

Jako vždy, v poslední době jsme se probudili do krásného dne. Po sněmu si někteří Ikče Wičašapi dodělávali své výrobky a někteří hráli bejzbol a fotbal. Soutěžilo se také v Atlatku a hokšilanpi kan bojovali u kůlu. Potom bylo wo. Potom jsme si zahráli některé Omahovy hry. Jako například pídalky, … odpoledne jsme se rozloučili se dvěma Ikče Wičašapi (Úsměv při tanci a Majkl) a s naší milovanou zdravotnicí Zuzkou. Po posledním tonik tukahe jsme pořádali hon na tatokalan a jiná nemocná zvířata. Na večerním sněmu jsme se dozvěděli výsledky všech soutěží. Na dobrou noc jsme si zahráli noční hru s nočními ptáky a vlky.

Modrý kamínek
Anpetu velkého boje

Dnes ráno jsme se probudili do krásného dne. Po rozcvičce jsme šli do čontanka na dřevo. Potom se konala hra, na které jsme stříleli z luku. Potom někteří ikče wičašapi dodělávali své výrobky. Po wo jsme házeli oštěpem a šípem. Potom jsme se strefovali míčkem na lakrosové holi do lavoru. Další soutěží bylo střílení lukem a šípem na cíl. Po soutěži si ikče wičašapi kan vyráběli kolečka na orlí pera. Na závěr se konal zábavný večer.

Jdoucí k vrcholu
Anpetiu Velkého ohně

Když jsme se probudili tak jsme udělali pozdrav slunce a místo rozcvičky jsme se byli rozloučit s rádkyní modrých volavek Wači pi win. Pak bylo wo a po wo jsme se vydali do čontanka na čan, které jsme potřebovali na přípravy inity a očeti tanka. Když jsme nanosili čan tak bylo wo. Po wo jsme se šli vypotit do inity. Když jsme se vypotili tak jsme hráli hry o poklad Anežky Knacamgalské. Konečně si pro Mnoho korálků a Janu přijeli ing. Caha s chotí. Pak jsme šli do čontanka na wikčemna minut. Když jsme se vrátili z čontanka tak nám Čan Wakpalan Ta vysvětlila wičoškate tanka. Ktyž jsme přišli z wičoškate tanka tak jsme čekali na wo. Mezi tím se vrátili modré volavky a zdělili nám že stejně jako vlci a medvědice hru nedokončili.

Tašunka Witko
Tatankapi Akutapi