Kronika 2017

Stavěčka

Den - 5 (28.6.)
Byl krásný středeční večer, Čokan Tate Yumni pustlo prázdnotou, všude byl klid a ticho. Stan se postavil během chvíle, na grilu se rožnilo maso a duševně jsem se připravoval na těžké práce spojené se stavěčkou.

Den - 4 (29.6.)
Čtvrteční ráno začalo kontrolou zadní části louky vedle HABRU, samotného HABRU, stavu vody a čistoty jezírka. Při kontrole studny mě přepadla podlá liška a Maya ji statečně zahnala, ubránila Čokan a zajistila, že už nás nenavštíví.
Kolem 13:00 byl sraz před stodolou, kde je uchován materiál na výstavbu tábora. Navážení je důležité a zúčastnili se ho : Mato. Úder, Zvěd, Vlk, Keya, Poštolka, Bizon a Vlkův kamarád. Navážení bylo během chvíle a panovala optimistická nálada, jen ty kulatiny byly nekonečné. V ten samý den jsme stihli hrubou stavbu kuchyně. Nastal ale zásadní problém! Jestliže si pořádně prohlédnete střešní část kuchyně, která má kruhový tvar, zjistíte, že kulatina, které tvoří střechu jsou uchyceny v kruhové ocelové rozetě, kde je také vývod kouřovodu. Rozeta prostě chyběla! Manželky náčelníků byly obvolány, domy prohledány, rozeta nikde. Mezitím Mato jel znovu do stodoly, dlouho se nevracel, nakonec však přijel s rozetou - zachránil tábor. Kde byla? Nebyla ve stodole, nějakým záhadným způsobem se dostala na spod suti a harampádí před stodolou. Mato dostal spásný nápad od Zitky Tate Yumni a zase jednou zachránil tábor!
Zbytek večera se hovořilo, grilovalo a užívalo se. Bylo dobře.

Den - 3 (30.6.)
Začala krutá realita, musí se postavit a samo to nepůjde. Šíp přijel ve čtvrtek večer a ráno se se mnou vrhl na výkopové práce - WCpráce. Zem byla neúprosně tvrdá a bylo třeba vynaložit značných sil, aby byly díry hotové. Mato se svojí partou: Vlkem, Keyou, Zvědem, a spol. stavěli kuchyň. Ježek, který přijel také ve čtvrtek, se ráno značně zapojil do práce. Dovezl speciálně upravenou sekačku poskládanou z dalších 12ti sekaček a upravenou tak , aby zvládla louku v Čokan. Sekal kolem 15ti hodin, výsledek byl famózní, louka posekaná a vyrovnaná. Mezitím přijela Anpeta se Sojkou a partou svých dětí a to co Ježek posekal, tak shrabali. Celkový výkon dne byl skvělý - kuchyň stála prakticky hotová, záchody byly také, louka posekaná a dokonce se stihlo i náčelnické týpí!

Den - 2 (1.7.)
V pátek večer přijel Hrom s 10veverkami a ráno se hned zapojili do díla. Zvěda jsme přemluvili, aby udělal pec s krbem , protože je nejlepší. Pomáhal mu Hrom a 10veverek stavěl se mnou umývárnu. Přijel i Ogle se Sýkorkou a Honzou. Ogle se připojil k Matovi a jeho bandě a stavěli týpí. Sýkorka s Honzou umývali nádobí a dělali co je třeba. Každý přidal ruku k dílu, dělaly se dodělávky, vařilo se a pracovalo. Přijela i hlavní náčelnice Suchá vrba, která rozdala spoustu práce a začala se starat o sklad.
Večer vládla opravdu skvělá atmosféra u ohně , ostatně jako každý den. Sýkorka přebrala lékárničku, aby zdravotnice věděly, co ráno dokoupit.

Den -1 (2.7.)
Nedělní ráno bylo pochmurné a pršelo. Pracovalo se zejména v kuchyni. Rychlík s Vlkem dodělali lajningy v týpí, Mato a spol. dodělávali co se dalo, já s Losem jsme dělali kulatiny na podložení podlážek. Mato Čikalan podložila podlážky a já je pak popravil. Úspěšně se plnily úkoly, které zadal Suchá vrba. Ani jsme se nenadáli a byl večer - tábor byl postaven a užívali jsme si ohně. Poslední večer jsme měli velkou poradu, řešili rozdělení do rodů a další tajné věci. Dokonce jsme se těšili na děti!

Pondělní ráno jsme využili na výstavbu plotu, kde se činil Starý zvěd, Mato s Nožem a Hotonem vybudovali slaňovací místo a už jsme spěchali za dětmi do Doubravic.

Krásně zapsal : Tatanka Čikala
Den 1. (3.7.)

Ráno jsem se vzbudil doma a byl docela unavený. A ještě jsem si dobaloval věci.
Odpoledne jsem se najedl a pak jel na tábor. A šli jsme do Čokan Tate Yumni. Na cestě jsme potkali ptákočlověka, který zmateně hledal Inktomiho. Rizdělili jsme se do týpíček a šli na wo. Pak jsme se šli sbalit a šli do lesa přespat. Spali jsme u habru a něj jsme věšeli svá indiánská přání.

Nejlepší ze dne: Cesta do Čokan Tate Yumni

Počasí: Hezky

Zapsal: Splašený antilopa
Den 2. (4.7.)

Ráno jsme se probudili u habru, rozcvičku jsme měli na louce vedle. Potom co jsme nasbírali dost energie, jme se sbalili a šli do tábora. Rychle jsme si dali věci do týpí a šli na wo. Po sněmu jsme všichni nastoupili do základní školy. Tam jsme měli několik předmětů. Po obědě byl indiánské "skřebl", ve kterém jsme skončili na krásném druhém místě. Potom jsme šli všichni připravovat očeti.
Očeti bylo hodně krátké, bohužel jsme museli jít hned spát.

Nejlepší ze dne: "skřebl"

Počasí: hezky

Zapsala: Vytrvalá v bouři
Den 3. ( 5.7.)

Ráno jsme se probudili na píseň je těžké býti Lakotou. Byla rozcvička, snídaně a blužáža.
První denní aktivita byla střední škola. Chodili jsme k vůdcům a náčelníkům na různá stanoviště. Potom bylo wo.
Odpoledne jsme si zahráli rodovou hru, kterou nám připravil Ogle Čaksi. Tato hra byla zaměřena spíše na strategii a šlo v ní o to dobýt nejvíc území. Tuto hru jsme samozřejmě vyhráli.
Pak bylo wo, na kterém byly výborní lívance s povidlím, a potom polední klid.
Na konci dne jsme skládali maturitu. Během maturitu jsme si mohli připravovat trička na barvení. Maturitu jsme skládali z uzlů, lakotských slovíček, indiánských kmenů, znalostí přírody, orientace s buzolou, zapalování ohně a sekání dřeva.
Později večer byla bitva u Little Big Hornu, kde jsme hráli my zndiány proti rádcům. Vyhráli indiáni.
Na večeři jsme měli výborné rizoto.
Na večerním sněmu se objevil ptákočlověk a povídal nám o své rodině. Zjistili jsme, že je Inktomiho syn. Když jsme mu oznámili, že je mrtvý, dal nám amulet, který měl původně patřit Inktomimu. Po skončení sněmu jme odešli do svých týpí a bylo hanyetu wašte.

Nejlepší ze dne: Ogleho hra

Počasí: teplo

Zapsala: Ještěrka s jiskřícíma očima a Modrá vážka
Den 4. ( 6.7.)

Ráno jsme se vzbudili písničkou. Šli jsme na rozcvičku a potom jsme snídali. Pak jme šli na sněm a uklidili si týpí. Potom jsme hráli přehazovanou.
Odpoledne jsme hráli indiánskou hru, kde jsme si mezi rodama brali karty. Potom jsme šli na koupák a po cestě hledali znaky napsané křídou. Když jsme přišli zpátky k táboru, tak jsme si odpočinuli.
Večer jsme měli večeři a pak jsme šli na sněm. Po sněmu jsme hráli noční hru, kde jsme museli brát kůže, které byly rozmístěné po celém táboru.

Nejlepší ze dne: Koupák a noční hra

Počasí: Teplo

Zapsal: Jdoucí k vrcholu a Malý velký
Den 5. ( 7.7.)

Po noci plné bouřek, deště a blesků jsme se probudili do krásného dne. Po wo jsme hráli přehazovanou přes týpí, kterou vyhrály samozřejmě Volavky. Hned po svačině se šlo hrát na indiánské bytosti, v té uspěly Volavky pouze jako jednotlivci, Vyhráli Vlci a na druhém místě byly Medvědice.
Po výborném obědě, který nám připravil Tomáš, se rada starších rozhodla, že bude klidovací odpoledne. V průběhu odpoledne jme chodili po stanovištích, kde jsme testovali svoje mysli.
Klidování nám bohužel zkazil prudký déšť, který udělal na louce bahno. Tak jsme s XXX využili a po bahně se klouzali v plavkách.
Na večer jsme v jídelně hráli hry až do sněmu. Poté jsme šli spinkat do našich mokrých tee-pee.


Nejlepší ze dne: Klouzání v bahně

Počasí: slunečno, poté liják

Zapsal: Smělý
Den 6. ( 8.7.)

Ráno jsme se probudili jako obvykle písničkou. Poté následovala denní rutina - blužáža, wo a sněm. Potom jsme se vydali na lov zuřivých medvědů. Při náročném boji jsme vybili skoro všechny.
Po obědě bylo volno, ve kterém se někteří ikčewičašapi vydali ošplouchnout do jezírka. jiní si dodělávali zkoušku na medvědí zuby a drápy z minulého dne. pak jsme se vydali získat posvátné dřevo tří barev vykoupené bojem a to rodovou hrou.
Po večeři a sněmu jsme šli k habru, kde jsme přivolávali duchy pomocí písní. Čikalani se vrátili spát do tábora a kani se museli střídat při udržování ohně s posvátným dřevem, který musel hořet celou noc.

Nejlepší ze dne: Lov na medvědy

Počasí: Slunečno, místy přeháňky

Zapsal: Hříva mustanga
Den 7. ( 9.7.)

Ráno jsem se probudil u habru. Protože začalo pršet, tak jsem šel do tábora a ještě jsem si zdříml. Poté jsme šli hrát hru s čísly, která mě poměrně bavila.
Odpoledne jsme šli pod les předčítat, recitovat atd. Tam jsem si také pěkně zdříml. A zbytek odpoledne jsem už jenom odpočíval.
Večer jsme měli uvařit svoji vlastní večeři z brambor, po rodech. Všem moc chutnalo. Ale nám to trvalo dýl.

Nejlepší ze dne: Spaní a hra s čísly

Počasí: Střídavé ( příjemné)

Zapsal: Malý rys
Den 8. ( 10.7.)

Ráno jsme se probudili na písničku. Po písničce následovala rozcvička, wo a sněm. Po sněmu bylo chvíli volno a potom začlo plnění orlího pera indiánské zdatnosti, které bylo až do oběda.
Odpoledne většina indiánů šla na koupaliště, ostatní šli k jezírku. Když jsme se vraceli od jezírka, tak začalo poprchávat a za chvíli se přeměnilo na mohutný déšť. Za chvíli se vrátili ostatní indiáni z koupaliště celí mokří, a potom se začala kopat kanalizace.
Večer jsme hráli Šimonovu hru s indiánskými jmény a potom byl sněm.

Nejlepší ze dne: jezírko

Počasí: Deštivé

Zapsal: Sněžný drozd
Den 9. ( 11.7.)

Probudilo mě počítání, potom jsem šel na rozcvičku. Na snídani byly rohlíky s marmeládou. Když byl sněm, potkali jsme Kojota, který nám napověděl, že máme jít do Boskovic za starým židem.
Šli jsme do Boskovic. V Boskovicích nás posílali od kavárny ke kavárně. Nakonec nám v synagoze dali hliněnou tabulku.
Večer kdo chtěl hrál lakros. Ostatní si dělali pizzu.

Nejlepší ze dne: Pizza

Počasí: Slunečno, přeháňky

Zapsal: Ten, který má dvě tváře
Den 10. ( 12.7.)

Ráno jsem se jako vždy probudila na píseň Je těžké býti Lakotou. Následovala rozcvička, blužáža, snídaně a sněm. Po sněmu se odehrál dlouho očekávaný turnaj v lacrose, v němž Volavky byly první, Vlci druzí a Medvědice na svém oblíbeném třetím místě.
Odpoledne rádci přišli s tím, že na skalkách zahlédli duchy Poniů hlídající znaky a naším úkolem bylo zjistit jaké znaky to jsou. Při cestě zpět do tábora se někteří z nás poztráceli v lese. Následovala příprava očeti tanka, kdy si každý rod připravil vtipnou scénku.
S Kojotem přijel očekávaný host, pravý indiánský šaman Stojící medvěd s rodinou. Medvěd ukazoval zájemcům přípravu směsi tabáku do dýmky. Na očeti tanka rody předvedly své připravené scénky, které se všem moc povedly. Mezitím se lehce rozpršelo, ale i přesto očeti pokračovalo. Zazpívali jsme, zatančili.

Nejlepší ze dne: Vtipné scénky

Počasí: Slnečno, večer lehce pršelo

Zapsal: Pírko letící proti větru
Den 11. ( 13.7.)

Ráno jsem se probudil počítáním. Šel jsem na náročnou rozcvičku, pak bylo wo. Na wo byla lahodná vánočka s marmeládou a máslem. Po wo jsem šel na blužážu a pak na sněm. N a sněmu byl s námi šaman Medvěd. Ten nám dal pár rad a učil nás píseň k dýmce.
Na sněmu jsme se dozvěděli, že se rozdělíme na čikalany a kany a půjdeme na puťák. Každá skupina šla jinam. Cíl kanů byla borovice ve Velkých Opatovicích. Cestou jsme šli přes Boskovice a Šebetov. Na cestě pár indiánům rozbolely nohy. Cesta byla v pohodě. Udělali jsme několik přestávek, které jsem si užil.
Když jsme došli na místo, dali jsme si večeři, byli chvíli vzhůru a šli spát.


Nejlepší ze dne: wo

Počasí: slunečno

Zapsal: Hříbě v obklíčení
Den 11.-12. ( 13. - 14.7.) SPECIÁLNÍ ZÁPIS

I když bylo v plánu odejít v poledne, museli jsme kvůli nezbytným přípravám vyjít až po třetí hodině. Šli jsme z tábora do Boskovic pro mě neznámo proč strastiplnou cestou lesem. Na náměstí byl rychlý rozchod, aby si kani měli možnost nakoupit zásobu palmového oleje na cestu.
A právě tam, na tom mírumilovném náměstíčku, za zpěvu ptáků, kteří se o svoji jednoduchou melodii dělili se zvuky šeptajícího listí a mokrého nářku kašny, právě tam jsem udělal jednu z největších chyb svého života a požádal, aby mi v potravinách byla zakoupena tyčinka MARS. S domněním, že je bez palmového tuku. Samozřejmě, že jsme časem zjistili, že v MARSce toho kromě palmáče už moc není. Ale k tomu se dostanu později.
Z Boskovic jsme se vydali cestou lesem do Šebetova. 15 km překrásných alejí bříz, smrků a dalších majestátných českých stromů. Do Šebetova jsme se dostali až kolem osmé hodiny večer a tím byl náš plán na vlakový transport zrušen. Muselo se tedy do Velkých Opatovic jet autobusem. Zámecký park v Opatovicích jsme díky Sýkorce a jejím vyjednávacím schopnostem nalezli snadno.
V parku jsme už jen našli borovici, na kterou se umístila naše otázka v řeči stromů. Každý si vzal svůj podíl chleba a salámu a za rouškou noci a halekání místních opilců v dáli, jsme se rozhodli ulehnou pod výjimečným stromem, jak nás poté Vrbka ještě dlouho upozorňovala. Nebyl to totiž obyčejný strom, nýbrž vzácný hybrid dvou stromů.

Ráno jsme se místo obvyklého zpívání probudili vůní čerstvě vyvezených odpadků a teplých pohlazení paprsků slunce, které byly po mrazivé noci velice potěšující.
Rozhodlo se, že před odchodem ještě navštívíme kartografické muzeum, které bylo pár metrů od nás. Jediné co v muzeu stálo za řeč byla 200 let stará, ručně vyřezávaná dřevěná mapa, která nejenže byla největší v Česku, ale dost možná i v Evropě!
Po návštěvě jsme vyrazili do Letovic a právě tam při jedné z mnoha přestávek, když se svačilo a čekalo na opozdilce, si Ogle, protože neměl nic jiného na práci, musel přečíst složení MARSek a mou přesvědčující teorii vyvrátit! Pro mě a doufám, že i pro mnoho dalších, to byl samozřejmě ŠOK!!!
I s velkou nechutí všech rádců, kteří zjistili co měli v puse, jsme do Letovic došli. Koupili si lístky na vlak a už si to frčeli do Doubravic.
Tam si ještě děti vytáhly poslední drobné z kapsy na chipsy a něco co vypadalo jako kofola, a kofola to opravdu nebyla!
Po doplnění sil a cholesterolu jsme se už vydali na naši dobře známou cestu do tábora ...

Nejlepší ze dne: Vlak

Počasí: všelijaké

Zapsal: Wakinyan Ska
Den 12. ( 14.7.)

2. den puťáku
Ráno jsme se všichni kani probudili v zámecké zahradě ve Velkých Opatovicích podle našich představ ( takhle bych to dělala každý den). Vstala jsem a šla se podívat, co nám borovice odpověděla. Bylo tam napsáno: ROZDĚLAT OHEŇ, KTERÝ MĚNÍ OSUDY. Poté jsme se všichni krásně nasnídali chleba se salámem a sýrem. Pak nám Ogle rozdal lahodné tatranky.
Sbalili jsme se a posunuli se o pár metrů dále do kartografického muzea kde, až na úžasné záchody, byla i největší plastická mapa v ČR a mnoho dalších zajímavostí.
Potom jsme se vydali na cestu pnou nesmyslných slovních her do Letovic. V Letovicích nás čekal pohodlný vlak do Doubravic.
V Doubravicích jsme si nakoupili, chvilku si zablbli na hřišti a pak už jen zdlouhavá únavná cesta do tábora.
V táboře už na nás čekaly vynikající špízy, které jsme si za tak namáhavou cestu určitě zasloužili. Pak ještě rychle do jezírka, na sněm a spát.
Děkuji za úžasný puťák!

Nejlepší ze dne: Jezírko

Počasí: akorát

Zapsal: Sluneční puma
Den 13. ( 15.7.)

Ráno jsem se probudila na píseň. Potom byla rozcvička. Potom snídaně. Po snídani byl sněm, na sněmu jsme se dozvěděli, že bude obstřelování lesa.
Po obstřelování jsme dodělávali hodnostníky.
Odpoledne jsme hráli hru, že máme donést kytky. Ty kytky voněly po meduňce a citrónu. Potom, když jsme ty kytky měli, šli jsme vysvobodit Inktomiho syna.
Všechny holky zpívaly, kluci čikalani omotávali pavoučím vláknem a starší kluci se prali.
Večer jsme měli večeři a po půl hodině jsme šli na sněm a potom do svého teepee.

Nejlepší ze dne: Obstřelování lesa

Počasí: slunce svítilo

Zapsal: Nikča
Den 14. ( 16.7.)

Dnešní ráno jsem se probudil zvukem bubnů. Nevěděl jsem co se děje, dokud někdo v našem týpí neřekl: " To je den bláznů vo.e!"
Všichni se řadili před kuchyní. Před námi stáli lidé, kteří vypadali divně. Později jsme se dozvěděli, že to jsou nějací bohové. Po chvilce jsme se rozběhli s Ódinem na rozcvičku, kde jsme trénovali klanění. Když jsme doběhli do tábora, udělali jsme dvojice a navzájem si čistili zuby. Naštěstí se poté bohové smilovali a dali nám najíst.
Když bylo po jídle, bohové vzali Smělýho a zkoušeli mu vyrvat srdce. Při té příležitost se bůh Ódin vzbouřil a zároveň se objevil bůh SWAGU a bohyně HIPIE. Někteří se poté připojovali ( včetně mne) ke swagu, další k Ódinovi a zbytek k Hipí. Jako prví úkol jsme dostali postavit chrám, ve kterém bychom se mohli modlit ke svým bohům. Celý den se zápolilo o to, kdo ( jaký bůh) bude mít nejvíce příznivců. Pořád jsme se sčítali a podle toho, kolik jaký bůh měl příznivců, dostal zaplaceno.
Odpoledne se řeklo, že každý bůh ( nebo každá sekta) musí rozjet svoje hospodaření. My (jako swag) jsme nosili dřevo. Pak bylo poslední sčítání. Swag vyhrál a dostali jsme za to zaplaceno (hodně).
Pak byla pouť, na které se mi nejvíc líbila disciplína grgání u Hroma. Za úspěch na disciplíně jsme dostali valouny, za které jsme si mohli koupit různé dobroty.
Večer byl bar a ruleta, po které se šlo spát.

Nejlepší ze dne: Příjezd Káněte

Počasí: ušlo

Zapsal: Hříbě v obklíčení
Den 15. ( 17.7.)

Ráno jsme se probudili do krásného dne tohoto tábora. Šla jsem s ostatními se rozcvičit na louku. Poté jsme se šli konečně najíst. Potom byl sněm, po kterém jsme se museli honem převléct do indiánského, protože bylo zápolení O nejudatnějšího Knacamgala 2017.
Zápolení bylo dlouhé a namáhavé, ale všichni jsme do toho dali všechnu sílu a moc si to užili.
Po dlouhém zápolení jsme si všichni zasloužili odpočinek. Takže jsme si lehli pod les a poslouchali krásné a zábavné čtení od Sýkorky. Poté já, Puma a pár hokšilanpů jsme šli na dřevo na initi, které ale bohužel nebylo.
Až jsme byli všichni odpočatí, tak jsme se dozvěděli, že bude hra na hašení ohňů. Hru jsme si zahráli na louce, kde máme každé ráno rozcvičku. Každý rod si měl na čas připravit ohniště a dřevo. Když skončila hra, tak byli všichni zmáčení a byla nám zima. Po této hře jsme měli odpočinek, vynikající večeři a sněm. Po sněmu jsme se všichni uložili do svých tee-pee a bylo hanietu wašte.

Nejlepší ze dne: Sýkorčino čtení

Počasí: slunečno, teplo

Zapsal: Ještěrka s jiskřícíma očima
Den 16. ( 18.7.)

Ráno jsem se probudil na píseň Jak je těžké býti Lakotou. Poté jsme šli ke kuchyni a řekli nám , že bude focení a Lov na tatokalan. Takže jsme museli mít indiánské oblečení, která já bohužel nemám.
Po focení jsme se vydali na lov, ve kterém jsem se nezúčastnil, ale důležité je , že vyhrály Medvědice. Po lovu se konalo dlouho očekávané inity, kterého jsem se bohužel také nezúčastnil.
Večer byl gyros, na který jsem se moc těšil a potom byl sněm.

Nejlepší ze dne: Výhra Medvědic a gyros

Počasí: slunečno

Zapsal: Ukryté káně
Den 17. ( 19.7.)

Ráno jsme vzbudili Matovým zpěvem. Pak byla jako vždy rozcvička, blužáža a wo. Na sněm přišel Inktomiho syn, aby jsme pomocí třecích dřívek rozdělali oheň osudů, který rozdělal Mato. Tento oheň jsme museli udržovat až do očeti tanka.
Po sněmu čikalani lezli a pak slaňovali.
Děcka se střídala u ohně a najednou přišli strýcové syna Inktomiho, kteří se snažili uhasit oheň. Poté někteří šli k jezírku a někteří na koupák. Protože večer bylo očeti, bylo nutné ho připravit.
Já jsem zapalovala očeti. Na očeti přišel syn Inktomiho a jeho strýcové, kteří se zase spřátelili.
Pak bylo hanietu wašte a někteří spali venku.

Nejlepší ze dne: zapalování očeti

Počasí: slunečno

Zapsal: Jiskra léta
Den 18. ( 20.7.)

Ráno jsme se probudili roztroušení po celé louce. Následovala rozcvička a wo.
Po wo jsem se dozvěděl, že budu tenhle den zapisovat, a že tam mám napsat hodnocení počtu zubů a kdo vyhrál želvu. Takže tím začnu.
Kapsu s kočičkou za třetí místo dostal Hříva mustanga, kapsu se spermiemi dostala Sluneční puma a želvu dostal Smělý, tedy já!
Ranní sněm proběhl jako většina posledních sněmů, rozdaly se dárečky, vyhodnotila se celotáborová hra. Na prvním místě skončili Vlci, na druhém Medvědice a na třetím Volavky ( rozhodly kostky).
Jakmile skončil sněm, začalo se balit a poté i bourat tábor.
Kolem druhé hodiny začali jezdit rodiče, kteří si své děti odvezli.

Zbytek dne proběhl doufám bez konfliktů a problémů.

Nejlepší ze dne: Sněm

Počasí: slunečno

Zapsal: Smělý