Kronika 2011

1. ANPETU
Toto anpetu začalo probuzením do pěkně mokrého rána a dále zjištěním, že v noci nevydrželo nápor větru rádcovské týpí. Po vydatné snídani (pro některé) jsme pokračovali v dokončování tábora a naši zkušení lajnyngáři dělaly lajnyngy a podkládaly podlážky a všichni jsme se podíleli na „posledních“ dodělávkách tábora.
K večeru se konečné v dáli objevil náš rudý bratr Ogle Čaksi, který měl nemalé zpoždění na letošní stavěčku, ale hned, jak seskočil ze železného oře, nás umlčel jeho lahodnou vlastnoručně koupenou pizzou.
Mezitím se v Doubravicích sjížděli mladí ikčewičašapi a poté se vydali na putování do Čokan. Po cestě u Doubravického hradu hráli hru kde museli najít heslo, které znělo „můj otec vlastní 20 krav“ lakotsky „ate wicauta wikčemna nonpa ptegleška“. Poté se vydali na cestu do tábora.
Po příchodu prvních ikčewičašapů se zjevili na louce 10 veverek, Noční posel, Báďa a spol., že zabloudili a nalezli cestu zpět jen díky zvědově zkratce, kterou se řídili minulý rok. Proto se řiďte zvědovým heslem „je to dál ale zato horší cesta“.
Všichni došli do tábora, nastoupili podle velikosti a začalo rozdělování do týpí při, kterém jako každý rok nemalý chaos. Po domluvení všech zúčastněných se začaly odnášet věci a ikčewičašapi začali zařizovat své týpí. Byla večeře kde si všichni nacpali svá bříška. Poté byl sněm kde se hokšilampi a wikoškapi dozvěděli jak probíhá táboření v Čokan tate yumny. Nakonec se popřálo hanyetu wašte.
NEJLEPŠÍ ZE DNE: PŘÍJEZD MÉ ŽENY
POČASÍ: severozápadní vítr o rychlosti 40 km/h 17°C – polojasno
MŮJ NÁZOR: ZASE JSME PO ROCE DOMA :)
První Celý Den v Čokan
Ráno jsme se probudili a čekala nás všemi oblíbená rozcvička. Pak byla blužáža a snídaně. Na snídani byla vánočka s marmeládou. Nasnídali jsme se a šli jsme do lesa hledat papírky, na kterých byly jména. Každý indián našel papírek se svým jménem a ten ho podle barvy rozdělil do rodu - modrá = volavky, hnědá = medvědice, žlutá = vlci. Pak byl sněm a hráli jsme krátkou hru na obří stonožku Unsegilu. Pak byla svačina a dodělávaly se týpý. Na oběd byly kuřecí řízky. Po obědě se schovávali nový kandidáti na členství do kmene. Zkoušku dokončili z osmi lidí Martin a Báďa. Byla dší sváča a hráli jsme hru s obrázky a čísly - vyhráli vlci. Vydali jsme se do lesa pro dřevo na Očeti tanka. Byla večeře a poté Očeti, které zapalovali Ježek, Stopa, Úder, Ogle a přípravný peta Chřestidlo.
Počasí: Svítilo sluníčko
Nej ze dne: Řízky
Napsali: Noční posel a 10 veverek
Den 2
Přibližně v 8:00 nás Mato vzbudil a řekl: Přenos časem se zvrtl. Oblečte se a běžte k Habru než dojdou právoplatní majitelé. U Habru jsme se rozhodli, že je půjdem sledovat. Ostatní mezi tím hráli u Habru na jelena. Když se dvě skupiny nevracely, někteří si mysleli, že je zajali, ale Mato nám vyjednal snídani za vršky od pet lahví. Po snídani jsme hráli na kládě pet souboj. Po výtečném obědě a po podle mě „zbytečné“ siestě, ve které bych radši hrál PETBall něco na styl Baseballu. Asi jediný rozdíl mezi PETBallen a Baseballem je to že je menší hřiště a hraje se s PETFlaškou. Potom jsme šli k jezírku kde se někteří mohli přidat k petkařům ale museli přeplavat na druhou stranu jezírka a tam nabrat vodu do PETFLAŠKY, kterou jsme si přinesli. Když jsme se vrátili do tábora tak se ti co šli do vody přidali k PETKAŘŮM. Samozřejmě celá tato akce byla naplánovaná a oni se k nim přidali, aby mohli vyzvídat, co ničí Habr. Nakonec jsme zjistili že ho ničí odpadky a tak jsme se na poradě dohodli, že budeme PETFlašky sbírat a vyhazovat do pytle, který jsme dostali. Asi nejvíc flašek donesl malý Honzík. Po obědě jsme hráli hru o Plastové srdce ve které vyhrály Volavky. V srdci byla zpráva že 14. července se na Nebeské hoře objeví trojčata, která mají za několik let zničit svět. Potom byla večeře. A pak jsme šli všichni spát.
Můj názor: Celý den se nám líbil. Některým se den líbil hlavně protože bylo zajímavé bodování. Nelíbil se nám nepořádek.
Počasí: bylo hezky
Napsal: Martin
Ilustroval: Vraní Ryk
Ráno jsme se vzbudili ospalí teda aspoň předpokládám. Rychle jsme se sešli u sněmovního kruhu po podařeném přenosu do minulosti. Den předtím jsme se dozvěděli že budou na nebezké Hoře unesená trojčata, která mají změnit svět na PETGANII. No tak jsme teda vyrazili na tu HORU. Po cestě se mi rozbila bota takže jse mi tam nešlo zrovna dobře.
Jak jsme se tam dostali (těsně po osmé hodině) vzali jsme hned trojčata a šli zas zpátky. Hned jak jsme došli zpět do tábora byla BLUŽÁŽA pak WO a nakonec neočekávaný sněm. Na sněmu jsme dostali do opatrování každý rod jedno trojče potom nám začala Suchá vrba vyprávět podobný příběh o trojčatech. Po sněmu jsme šli hrát baseball. Po chvíli byla svačina a pak hra na smysly rozdělená na KAN a ČIKALAN. Pak byl oběd a na něj ryzoto. Následovala hra na jednotlivce kde byli první vlci 2. volavky a 3. medvědice. Pak jsme hráli zase baseball ve které nejvíce válel BÁĎA. Potom jsme se sešli v jídelně a šli jsme se kouknout na přístřešky kde prošel jen ten poslední. Postavili ho tito Veronika, Lubo a Natálie. Potom jsme zase hráli baseball kde se přidali i holky. Malý ikčewičwšwpi otravovali Ogleho (Pokémona). Po volném programu byly fazole a chvíli na to sněm který byl přesunut do jídelny kde byl super koncert.
Počasí: Ráno mokro a zataženo a večer pršelo
Nejlepší ze dne: Koncert a BASEBALL
Můj názor: na fazole se nebudu vyjadřovat
Komár na prérii
Pátý den v Čokan
Ráno jako vždy nás vzbudila obvyklá písnička a po deseti minutách nastalo počítání kojotů jak se dopočítalo šlo se na rozcvičku. Po ní nečekaně následovala blužáža a po ní WO nebo-li snídaně. Po Snídani se vyhlásil ranní sněm. Pak Mato řekl že máme jít ke kojotovi, kde nám uspořádal štafety Rodů z života Indiánů. Disciplíny byly: rozsazování šišek, běh pozadu a běh poslepu a navigování. Pak následovalo školení s buzolou a výprava na pruty na inity (sauna). Poté následovala svačina a potom se čikalani připravovali na azimutový závod a po nich následovali kani, kde se 10 veverek zranil a závod dokončil z poloviny. Jakmile závod skončil následoval oběd nebo-li špagety, poté se všichni odebrali do svých teepee a měla být siesta, ale pro antivlkové týpí a jejich sousedy to siesta nebyla, konaly se bitvy uncegil. Po siestě se konala AKČNÍ HRA MEZI RODY. A cílem hry bylo donést co nejvíc papírků (květin) šamanovi, kdo nasbíral nejvíc papírků vyhrál. Po velmi únavné a vyčerpávající hře byla svačina a zdatnost indiána byla hned po svačině. Na večeři byly vajíčkové knedlíky se salámem a po večeři byl nečekaně sněm.
Počasí: polojasno
Můj názor: Ogle neměl moc nejlepší mušku
Nej ze dne: vydatná večeře
Napsal: Báďa
Ilustroval: Luk
Šestý den táboření v čokan tate yumni
Hned jak jsme se probudili protivnou písničkou je těžké býti lakotou jsme šli na hroznou rozcvičku ještě k tomu s Vlkem. Vlk byl drsný a nelítostný. Hned po rozcvičce byla blužáža a snídaně. Byl sněm na kterém nám Mato řekl jestli chceme jít slaňovat na skály nebo se jít koupat. Po hlasování byl (konečně) konec sněmu. Pak nám Vlk ukázal horolezecké překážky a techniky na slaňování. Bylo wo neboli oběd. Po obědě skupina ikčewičwšapů šla slaňovat s Vlkem desetimetrovou skálu. Ostatní zůstali v táboře a po chvíli šli na koupaliště. Ti co byli na se vrátili do tábora. Byla pizza a initi.
7. den Čokan
Ráno nás probudila obvyklá píseň, potom byla nudná rozcvička, blužáža – umývání a dobrá snídaně. Po snídani jsme šli na sněm, na kterém rada starších zjistila, že kromě dvou až tří lidí ostatní nemají hlasovací hůlky. Takže byla vyhlášena soutěž o to, který rod bude mít nejhezčí hlasovací hůlky a měli jsme na to 30 minut. Nakonec se stejně nevyhodnocovalo, kdo měl nejhezčí. Následoval lacros - všichni se učili tuto novou hru, teda až na některé, asi 5 lidí si začalo vyrábět hodnostník. Po svačině se pokračovalo ve zhotovování hodnostníků, někteří si dodělávali zkoušku na přijetí do kmene – pečení buchty a zbytek měl volno. Po výborném obědě jsme hromadně celý tábor i včetně lidí z kuchyně šli na koupák, kde se všichni pořádně umyli. Byli jsme tam tak dlouho, že jsme nestihli jednu soutěž mezi rody. Večeře byla jako obvykle výborná a den zakončil sněm. Řeklo se Hanjetu Važte a šlo se spát.
Počasí: Už od rána krásně svítilo sluníčko
Nejlepší ze dne: Návštěva koupaliště.
Psala: Poštolka za pomoci Ještěrky
Ráno jsme se probudili a viděli jsme že počasí je nepříznivé pro třetí den strávený na koupališti. Navíc Veverákovi bylo špatně a poblil se (fůůůj). Rozcvička byla v lese protože tráva byla rozmočená. Ještě před snídaní, na kterou jsme měli mimo chodem rybí pomazánku, přijela Běží. Po snídani byly tři rodové hry první byla přehazovaná přes červené tee-pee. Vyhrály Volavky. Druhá hra byla lacros, vyhrály Medvědice. Třetí hra byla fotbal. Vyhrály Volavky, jenže Keya se od poločasu zabíral nějakou jinou asi zábavnější činností. (zZzzZzz!) Mezitím byla mňamkovská svačina v podobě jablíčka. Potom byl oběd ale to není důležité, protože před tím přijely Sojka s Ampetou a navíc nevíme co bylo na oběd. Potom byla další rodová hra která spočívala v tom že jsme museli najít klíče k otevření bedniček s fazolemi a museli jsme do tábora v ešusu. Vyhráli Volavky a dostali jsme nejvic bonbónků. Před svačinou přijel Bizon který se hned šel ubytovat. Poté byla svačina. Po svačině konečně přijel Sokol který tančí. K večeru se udělalo hezky a byl klid až do večeře. K večeři byly těstoviny na sladko a pak sněm.
Napsali: Noční Posel a 10 Veverek
Nejlepší ze dne: double výhra Volavek
Počasí: od špatného po dobré
Drby: Bárt řekl Bizonovi že má oči jak holka
Dnešní ampetu začal písní je těžké býti lakotou. A potom byla otravná trochu jiná rozcvička. Potom sme zjistili že nám ukradli trojčata. Řešit kde sou a kdo nám je ukradl. Rozhodli jme se že PSÍ BOJOVNÍCI půjdou na Skauty. Někteří IKČE WIČAŠAPI půjdou do Újezda a ostatní na skalky kde jsou poniové. Tak jsme teda vyrazili s nadějí že je zramujeme. Vzali jsme si luky, Komár palici a Ježek svoji sílu a věrnou kudlu. Po cestě jse k nám přidala skupina která šla na ponie a marně. Došli jsme tam a šli jsme se zeptat jestli trojčata nemají nebo je neviděli. Marně ale mi jsme jim nevěřili asi půl hodiny jsme je sledovali a nakonec zajali a málem znásilnili ŠÍPA. Rozběhli jsme se z prudkého kopce a rozhodnutí zabíjet je ale Ztracená Stopa nás zastavil začal vyjednávat nanosili jsme dřevo a oni nám je vydali. Pak už jsme přišli celí skleslí a bylo wo pak se do sněmu hrálo na kytaru a mezitím byla pro mě blbá soutěž na jednotlivce. A pak super Hanietu Wašte
Nejlepší ze dne: Skauti
Můj názor: Skauti jsou uchiláci
Počasí: Proměnlivé.
Zapsali: Komár a Ježek
NADPIS: Nejhorší den v táboře
Hned ráno jak jsme se probudili slyšeli jsme velkou bouřku a silné hřmění. Pak za 1 hod byla nečekaně rozcvička museli jsme si dát pláštěnky a jít cvičit. Pak jsme měli jít do týpí a byly jsme v něm 2 hod. Potom se nečekaně volalo na blužáža, tak jsme šli. Potom jsme šli uklidit pastu a kartáček. Po chvilce se volalo na Wo. Pak jsme leželi dopoledne v týpí pak zas bylo Wo. Potom jsme šli zase ležet do týpí a zase Wo. Pak přijel starosta a jeho kluk starosta nás učil jak střílet ze vzduchovky. Starosta přijel protože asi půlka tábora šla do vesnice říct starostovi že se v Čokan našla malá sýkorka. Byla večeře a potom byl sněm. Potom jsme šli spát.
Nej. ze dne: Střelba ze vzduchovky
Můj názor: Den byl na nic
Napsal: Malý Měsíc
Počasí: No to je jasný
V pátek ráno nás vzbudila píseň je těžké býti lakotou a vydali jsme se na rozcvičku, poté následovala blužáža a pak dobrá snídaně, potom byla hra na rody ve které jsme museli hledat věci nutné na výlet který byl po obědě. Když jsme se vrátili ze hry museli jsme si nabalit batohy a když jsme je měli nabalené vydali jsme se na zámek Letovice. Celou cestu jsme šli lesem a když jsme došli do Doubravic nasedli jsme na vlak a jeli jsme do Letovic. Keya se vlaku ptal jedné paní kudy je to blíž k zámku a ta mu řekla že odsud tak Keya řekl že pojedeme až na další zastávku. Když jsme vystoupili z vlaku skoro celé město jme prošli. Na zámku jsme šli na prohlídku a potom na večeři. Když jsme se najedli tak jsme sešli nachystat spacáky a potom šli někteří hrát Mrazíka a jiní šli si zase opéci špekáčky. Když se setmělo Ryk prohlásil že jsme tu kvůli ztraceným dětem a ne hraní her. Někteří šli hledat děti a jiní ne. Konečně jsme děti našli, ale v hrozném stavu: Volavky neměli ruku, Medvědice bederku a Vlci měli rozcuchané vlasy. Když jsme děti dali spát hráli jsme hru na sardele a upíry.
Potom jsme šli spát do spacáků a sladce jsme usnuli.
Počasí: Svítilo sluníčko
Nejlepší ze dne: Hra na Mrazíka
Co se stalo: Užovka spadl do potoka a byl mokrý.
Napsala: Anička a Studánka
12. den v Čokan z Čokan
„Honzíku!“ křičí Ještěrka ze spaní, čímž budí poslední spáče obývající jakousi jídelnu na zámku v Letovicích.
Se znechucením se škrábu ze spacáku a jdu na ranní obhlídku zdejšího – Letovického – zvířectva. Kozy mečí, rosely řvou, všechno v pořádku.
Mezi tím se už v naší noclehárně ozývá šustění spacáků, rolování karimatek a chroupání chipsů. Většina lidí je už sbalená a přesouváme se na nádvoří, kde Vrbka rozdává vánočku, či chleba s paštikou. Ještě vyfasujeme perník, jablíčko a jdeme k pokladně, kde si někdo nakoupí pohlednice, přívěšky, sběratelské známky a jiní Koalu.
Kani vyráží na dlouhou a útrpnou – Sokolem vedenou – cestu, zatím co čikalani se přesunuli jen na vlakové nádraží.
Sokol se se vztyčenou mapou a skloněnou hlavou vede všechny kany + Keyu a Stopu. Vybral krásnou cestu, na kterou jsme se mohli dívat, když jsme funěli „s plnou polní“ tj. spacákem a karimatkou do šíleného kopce.
Po Stopově usouzení, že jsme na kopci – tudíž nemůžeme jít jinak než s kopce – jsem obdivovala naše vedení, že nás vede stále do kopce. Avšak po zvládnutí několika vesniček jsme si to vynahradili – šli jsme rovně a pod třešněmi.
S červenou barvou z třešní všude jsme prošli ještě vesničky, pole, louky, lesy a došli jsme do Nýrova, kde jsme si dali oddych. Z Nýrova jsme šli asi okolo zahrádek, až jsme došli na rozcestí, kde jsme se vydali po jedné z cest … sice z ní byl krásný výhled, ale asi po 1 km jsme zjistili, že jdeme špatně a tak jsme se vrátili na to rozcestí a tentokrát odbočili už správně. Po této cestě jsme byli obklopeni planými višněmi, špendlíky a nezralými švestkami. Jak jsme tak šli, tak jsme si vyprávěli černé historky. Došli jsme do jedné vesničky, kde měl být oběd, ale Sokolovi se tam kam jsme došli nelíbilo, takže jsme šli dál. Na konci vesnice byl útulně vypadající most, kde jsme si dali oběd – chleba se salámem a když už jsme se měli zvedat, si někdo všiml jabloně za mostkem takže jsme se vrhli na jablka. Následoval 2. úmorný kopec, který byl ještě úmornější než ten 1. Vešli jsme do nějaké další vesnice, kterou někteří kani poznávali. Jakmile byl spatřen coop, takže se všichni vrhli k obchodu, ale k jejich zděšení byl zavřen. Tak jsme šli dál. Když už jsme byli na kraji Újezda museli jsme se rozdělit na dvě skupinky – psí bojovníci a ostatní. Psí bojovníci šli na místo, kde měli být talismany pro naše děti a my ostatní jsme šli do hospody. Asi po 20 minutách za námi došla druhá, že to nemůžou najít, tak jsme se tam vydali všichni. Když jsme byli na místě, kde měli talismany být, tak to nikdo nemohl najít. Najednou Keya zařval, že něco má, takže jsme všichni valili k němu. Jak jsme našli talismany šli jsme do tábora, kde už nás přivítali čikalani. Na večerním sněmu jsme si navzájem vyprávěli o celém dni. Řeklo se Hanjetu Wažte a šlo se spát.
Počasí: Bylo pěkně a svítilo sluníčko
Nejlepší ze dne: Špendlíky rostoucí všude po cestě!
DEN BLÁZNŮ
Ráno jsme se probudili jako každý den na písničku. Jenže to nebyla indiánská píseň ale bělošská. Dřív jsme si mysleli že byli polorádci nalití ale zjistili jsme že je den bláznů. Poté jsme museli být nastoupeni u sněmovního kruhu podle velikosti. Potom následovala rozcvička která vypadala takhle: Bizon si vzal kany a Sokol čikalany, běželi jsme nejprve po cestě která vede k jezírku. Tam jsme se zastavili a začali jsme cvičit, po náročné rozcvičce jsme běželi zpátky do tábora. V táboře byla blužáža ale ne taková blužáža jakou známe měli jsme si udělat dvojici a navzájem si vyčistit zuby. Od rána už jsme věděli že má být svatba. Ale zpátky kde jsme skončili následovala snídaně. Po snídani nám geologové oznámili že se v řece poblíž tábora vyskytuje zlato které jsme si mohli rozměnit v $. Ještě jedna věc kluci museli být převlečeni za holky a holky za kluky. Když byly peníze rozměněny tak byla svačina. Po svačině jsme chodili sbírat papíry se kterýma jsme po té dostali živnostenský list. My jsme místo toho pracovali pro Ogleho se stavěním pódia na večer pro předkapelu a hlavní kapelu THE TONDA!!! Po stavbě pódia se zařvalo na nástup před kuchyní byl oběd. Po obědě se dodělávali papíry na živnostenský list. Podobně jako minulý rok jsem měl divadlo kde jsem si s Hromem a Martinem vydělal každý 400 $ na hazard večer. Po vydělávání peněz nastal čas na svatbu Pana Květoslava Skočzpole a Paní něco něco Skočdopole. Svatba začala špatně ale dopadla dobře. Po svatbě byla svačina kterou jsme si vychutnali. Když už všichni dojedli, tak všichni byli připraveni na velkou malou pouť ve které se získávaly zlaté valounky za které jsme si mohli zakoupit už byla večeře všichni se najedli a byli připraveni na hazard a FESŤÁK. Když skončil hazard tak šla na scénu předkapela JÁ NA TO [NE]MÁM do které patří tito FRANTMANI Sokol a Stopa BASISTA JEŽEK A ZA BUBNAMA 10 veverek !!!!! Po předkapele nastoupila ta nejlepší nejočekávanější kapela THE TONDA !!! Po Tondovi přišel konec dne a už všichni museli jít spát.
Nej ze dne: Předkapela a hlavně THE TONDA
MŮJ NÁZOR: Bavilo mě být za bubnama
Napsal 10 VEVEREK
Počasí: Ráno bylo zataženo odpoledne začalo být líp.
16. Anpetu
Ráno se mnoho z ikčewičašapi probudilo u dohasínahícího Očeti Tanka. Já jsem se ovšem probudil až na krásné zakřičení lakotského slovíčka Wo. Po Wo se většina indiánů odebrala na blužážu. Po blužáži klasicky jako každý den následovala příprava na sněm. Na sněmu se rozdávaly ceny pro rody a jednotlivce, kteří se zasloužili dobrým skutkům v průběhu tábora, bohužel já jsem opět nic nezískal. Bodování úklidu v teepee tento rok dopadlo dle zažkoleného hodnotícího Keyi katastrofálně za posledních 5 let. Nejhorší hodnocení dnes obdrželo teepee U Visící deky, na které nestačilo ani zdejší bodovací systém v Čokan. Po rozdání všech cenných i sladkých odměn jsme se odebrali k náčelnickému teepee, kde jsme se celokmenově, rodově, ale i podvojicích vyfotografovali. Po společném fotografování se všichni odebrali do svých stanů, kde se sbalili a uvolnili teepee, které se začalo po obědním wo rozebírat a připravovat k zítřejšímu navážení do stodoly. Mnoho indiánů si dodělávalo již včerejší práci při ozdobování a barvení triček. Po obědě vysvitlo slunce a obloha se podle matových slov „konečně roztrhala“. Indiáni začali odjíždět a rada starších se pustila do své práce. K večeru jsme začali slyšet hromy, a proto jsme dnešní práci ukončili s přicházejícími kapkami deště. Teď sedíme v kuchyni a co dnes nás ještě čeká? To nikdo netuší. Večer odjel ještě Starý Zvěd se svou tlupou indiánů, kde byla i moje jmenovkyně Kráčí s liškou.
To nejhorší ze dne: Konec táboření v Čokan.
Můj názor: táboření by mělo být opět jako za starých let delší.
Počasí:
ráno – pod mrakem
přes den – jasno až polojasno dle matové předpovědi
večer – deštivo dle zvědových předpokladů z valících se mraků