Knacamgal - Výpravy

Na akci „Velikonoce v Čokan“ jsem přišel někdy v zimě, když jsem přemýšlel, kdy bych se mohl ještě před táborem podívat do našeho krásného údolí. No, a Velikonoce mi přišli jako dobrý nápad, protože jde o prodloužený víkend. Na druhou stranu Velikonoce většina lidí tráví se svými známými, a tak jsem ani nečekal, že by se tato akce mohla uskutečnit v takovém počtu, jakém se uskutečnila.
Když jsem v pátek končil v práci a vyrážel na dlouhou cestu do Čokan, tak jsem se hodně těšil, že se zase setkáme tam, kde je nám dobře. Cesta byla dlouhá a únavná, ale poněkolika hodinách jsem konečně zahlédl známá místa a cesta začala utíkat rychleji. Do cíle jsem dorazil asi o hodinu později než jsem předpokládal, jel jsem na spotřebu. V čokan už hořel oheň a stál stan, byli tu skoro všichni, jen Zvěd se opozdil ještě více jak já, dorazil o půl deváté.
Začalo se stmívat a tak jsme si připravili věci na spaní a sesedli se u peta. Zvěd měl narozeniny, popřáli jsme mu, obdarovali ho, pak jsme se najedli, pak popili a pak povídali a snad i zpívali a domlouvali, co budem dělat další den. Návrhů bylo spousta, některé dobré jiné horší, ale asi ten nejlepší byl ten, že si uděláme initipi. Jakmile jsme se všichni společensky unavili, tak jsme usli.
Ráno jsme viděli pěknou spoušť kolem ohniště, to jsme rychle uklidili, abychom jsme se cítili lépe. Ti co se probrali a byli schopni si dali kávu nebo čaj a něco málo na snídaní. Pak bylo potřeba dojet pro kýble a provazy na tahání vody ze studny, a protože nám chyběly i další věci, tak jsme se Zvěděm sjeli do Boskovického Tesca a chybějící materiál dokoupily. Ostatní mezitím pokračovali v činosti vleže na zemi a čekali, co bude. Po návratu z nákupu jsme se pustili do upravy louky a vysadby vrb. Lišák mezitím začal připravovat initipi. Na odpolední oběd jsme měli výborné maso od Zvěda a vařené brambory. K večeru jsme naložili několik kamonů do ohniště a začali více topit. Asi po čtyřech hodinách jsme měli nažhavené kameny a přišla tma, tak hura do ininiti. Initipi bylo super, očistili jsme svá těla a schladili se ledovou vodou ze studny. Pak si kdo chtěl udělal večeři a zalehli jsme k ohni. Někteří usnuli hned jiní se bavili do pozdních nočních hodin.
Ráno než se všichni probrali jsem se vyda na procházku po okolí a hledal jsem vrbové proutky, ale bohužel jsem žádné nenašel. Když jsem se vrátil Zvěd už připravoval oběd, začal grilovat kuřata, otáčel je nad ohněm asi tři hodiny Ógle. Přijel se za námi podívat i Mila a pomohl nám vybrat studnu. Po vybrání studny byla kuřata hotová, a tak jsme se mohli taky naobědvat, jen Lišák někam pořád spěchal, tak nás před obědem opustil. Po obědě jsme se začali balit a ještě než začalo pršet, jsme se vydali na cestu domů, chudák Mila jel na kole, ostatní se vezli auty.
Když jsem Ógleho se Sykorkou dovezl do jejich domova, tak jsem se vydal do Horních Dunajovic ke Zvědovi. Neuvěřitelné přijel jsem tam dřív než on. Přivítal jsem se, dostal najíst a napít. Pak přijel Zvěd s vrbovími proutky, a tak jsme se dali do pletení pomlázky. Večer jsem koukali na film, a pak jsme zkontrolovali internet.
Na velikonoční pondělí jsme se Zvědem a jeho kumpány z okolí prošli okolní domy a vykoledovali si kopu vajec. Po výborném obědě jsme čekali na Mata. Jakmile přijel Mato domluvili jsme se co a jak dál a já už musel zase jed, abych do Litoměřic dorazil ve slušnou hodinu. No, nepovedlo se, zastavil jsem se ještě u babičky a tety v Havlíčkově Brodě, a tak jsem se do Litoměřic dostal něco málo po půlnoci.

Počasí bylo krásné, slunečné teplé, jen jsme odleji spustila se bouřka.