Knacamgal - Výpravy

Pátek večer

po příjezdu nás čekalo uvítání od Ježka a jeho tatínka. A následně jsme se přivítali z Řekuškou, Kubíkem a Studánkou. Pak jsme se s Matem, Ondrem a Terezkou šli ubytovat. Když jsme se konečně ubytovali a naskládali všechny věci na svá místa, začali jezdit další účastníci naší víkendové akce. Úder, Rosa, Stopa, Sokol, Chřestidlo,Usměvavá, Sýkorka, Sára a Ještěrka přijeli vlakem a museli tudíš jít ještě pěkný kus pěšky až z Rovné. Při čekání na další jedince si někteří zkracovali chvíle koukáním na Bořka stavitele a Loveckou sezónu.
Náhle nastalo několik problémů, první byl: kde je Ogle, proč nebere telefon a přijede vůbec?
Vlak už dávnou jel a Ogle stále nevolá a je nedostupný. Pak ale najednou zvoní něčí mobil. Ogle volal, že už je u hotelu, tedy kousek od naší chaty.
Během toho jsme měli několik telefonátů s Vrbou a řešili jestli vůbec dojede a v kolik a pak kudy se sem jede. V posledních fázích jejich cesty jsem musel Vrbu navigovat po telefonu. I tohle však zkončilo úspěchem. Vrba a Šíp dojeli. Začali se hrát různé hry a během nich jsme museli uspáti naše nejmenší ratolesti (23:30). Po úspěchu s uspáváním jsme koukali na dokument o Indiánech, při kterém jsem usnul. Takže, to je všechno z pátečního večera.



Sobotu

ráno mne probudilo hlasité mluvení Ještěrky, Sáry, Studánky, Ondry, Šípa a Kubíka. To mne až zas tak nevadilo ale očividně to vadilo Terezce, neboť se při tomto rachotu vzbudila. Proběhla ranní hygiena, snídaně a probuzení Ogleho. Krátká porada s Matem, Vrbou a Řekuškou o tom co mají koupit v obchodě, proběhla jako vždy. Mato řekl: „Vím, že máme vzít olej a petržel, zbytek ví Vrba.“ Následně po jejich odjezdu a nějaké chvíli mi volá Vrba co mají koupit. Zbytek osazenstva (Rosa, Sýkorka, Chřestidlo, Usměvavá, Úder, Bizon a Pavla) stále spí, je 10:04.
Po příjezdu z obchodu, jsme si uvařili kávu a radili jsme se nad dalším pokračování dnešního dne. Poslali jsme Mata, Řekušku, Šípa, Ondru, Terezku, Sáru, Kubu, Ještěrku a Ogleho na krátkou procházku. Mezi tím jsme s Vrbou začali usilovně pracovat na obědě (polévka: vývar kuřecí,druhé: vepřové nudličky a rýže).
Mezi obědem Ogle roznesl šifry na odpolední hru. Rozdělili jsme děti do tří skupin.
1.) skupina: Bizon, Šíp, Ježek, Pavla
2.) skupina: Studánka, Sára, Ješterka, Sokol
3.) skupina: Stopa, Rosa, Sýkorka
Po asi hodinu a půl dlouhé hře, při které se děti proběhli a vyluštili osm šifer, vyhrála skupina číslo jedna. Po ukončení hry a nalezení hlavní ceny odjela Řekuška ze Studánkou a Kubou. Následně jsme zkoukli Matův film z tábora roku 2002 a útržky mnou natočené z letošního tábora. Pak jsme si se všemi sedli a začali hrát hru „Videostop“. Hru vedl Mato a Vrba, Ogle a já jsme byli v porotě. Po dlouhém zápolení vyhrál Dva Údery, Ježek, Sára, Ještěrka, Sokol, Stopa. Pak probíhalo další koukání na fotky z táborů. Pak jsme uložili nejmenší děti a šli si povídat, hrát na kytaru a zpívat. Pak už následoval jen spánek.




Nedělní ráno nebylo moc pěkné, neboť jsme věděli, že musíme odjet domů. Ráno jsme začali pomalu uklízet chatu a balit si své věci. Dopoledne se toho moc nedělo, jen Mato, Terezka, Ondra, Ještěrka, Sára, Šíp a Zvěd jsme šli na procházku do lesa. Po návratu, jsme si k obědu opekli párky. Pak si Ondra s Terezkou utekli hrát na houpačku a Terezka spadla a brečela, že má něco z rukou. Po ohmatání to vypadalo spíše na naraženinu a bolelo jí to jen občas, když s ní hýbla. Pak přišel čas odjezdu a rozloučení z Ježkem a jaho maminkou. Po příjezdu domů, šla Terezka spát a ráno z maminkou jela k doktorce. Z mnou předpokládané naraženiny se vyklubala zlomenina pažní kosti, tak má sádru. Počasí nebylo nejhorší, vše probíhalo podle plánu, až na tu zlomeninu.