Knacamgal - Výpravy

Výlet nezačal zrovna ideálně. V Pardubicích, kde jsem se měl spojit s ostatními, mi ujel spoj i s nimi, tak jsme se setkali až v Hradci Králové. Nabrali jsme tedy hodinové zpožděni oproti plánu.

Společně jsme potom dojeli do výchozího místa a to do Nového Města nad Metují. Prošli jsme přes celé město až na zříceninu hradu Výrov, kde jme měli krásný výhled na město, a kde jsme viděli mloka skvrnitého. Po prohlídce zříceniny jsme se vydali na další cestu. Směřovali jsme na Pavlátovu louku, kde jsme plánovali přečkat první noc. Jenže na louce sál tábor, tak jsme pokračovali dále a hledali nějaké jiné místo na nocleh. Asi po dvou kilometrech, kdy na nás již tma pomalu padala, jsme našli příhodné místo na přenocování. Postavili jsme stany, najedli se a zapadli do spacáků. Ne všichni hned ušli, některým se spát nechtělo, jiní spát nechtěli.

V noci přešlo několik bouřek s hodně dlouhým hřměním, které jen tak někdy slyšet není. Ráno nás probudil déšť, tak jsme čekali zalezlí ve stanech než se déšť zmírnil natolik, abychom mohli sbalit stany a vyrazit na cestu, vyrazili jsme kolem půl dvanácté. Prošli jsme vesnicí Libchyně a vzali jme to zkratkou přes pastviny do vesnice Mezilesí. Cestou nás, ale zastihl silný déšť a tak jsme si navlekli pláštěnky a dorazili do první hospody. V hospodě jsme se občerstvily a počkali až přestane pršet. Točili Svijany a měli výbornou zeleninovou polévku.
Před druhou hodinou odpolední přestalo pršet, a tak jsme pokračovali v cestě do Nového Hrádku. Začalo mrholit a mrholení sílilo až v hustý déšť. Prošli jsme Nový Hrádek a na konci vsi jsme si udělali krátkou přestávku pod velkým stromem u větrných elektráren. Teple oblečení a v pláštěnkách jsme šlapali asi pět a půl kilometru do Olešnice v Orlických horách. Cesta vedla převážně po silnici, kde byl mírný provoz. V restauraci na náměstí jsme si dali večeři, smažený sýr nebo řízek s hranolkami. Během čekání na jídlo jsme hráli stolní fotbálek. Dobře najedeni a napiti jsme vyrazili hledat místo na nocleh, vydali směrem Vrchmezí. Po asi tří kilometrovém neustálém stoupání jsme konečně našli vhodné místo na stavbu našich přístřešků. Všude kolem byla mlha a pršelo, všichni měli mokré věci a hlavně boty. Převlékli jsme se do toho, co kdo měl suché a zalezli do spacáků. Jako předešlý večer někdo mohl a někdo nemohl spát.

Celou noc pršelo a ráno jsme čekali na sluníčko. Místy se na nás podívalo, ale vždycky jen na malou chviličku. Vstát a sbalit se nám tedy podařilo ještě o něco později než prvně. Byla mlha a chladno, ale vydali jsme se dál dle plánu, jako první nás čekala vyhlídka na Ostružníku(982m). Mnoho jsme toho neviděli, protože byla nízká oblačnost. Potom jsme zdolali i Vrchmezi(1084m) a Polomský kopec(1050m), dále jsme pokračovali po lesní cestě směr Velká Deštná. Prošli jsme oblast Bukačka, minuli Masarykovu chatu v Šerlichu. Pak nás opět čekalo více jak tří kilometrové stoupání, které jsme úspěšně zdolali a 17.8.2008 ve 14:08 jsme úspěšně dobyli nejvyšší vrchol Orlických hor Velkou Deštnou(1115m). Zde jsme se rozhodli, že výpravu ukončíme a to sestupem do nejbližší obce Deštné v Orlických horách. Na kraji obce jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl do Hradce Králové, kde mne ostatní opustili a přestoupili na vlak, jenž je dopravil do jejich domovů a já jsem pokračoval autobusem do svého.

Výpravy se zúčastnili: Keya Woohiki Pa, Tatanka Čikala, Lišák který zpívá, Dva Údery pevný dál, Běží a Tančící Hvězda

Výprava trvala: 3 dny (15.-17.8.2008)

Výprava byla dlouhá: 35,5 km

Počasí: 15.8. - mírné mrholení; 16.8. - bouřky v noci, hustý déšť střídán mrholením; 17.8. - dopoledne déšť a mrholení, odpoledne bez deště, ale zataženo a chladno, v podvečer cestou domů sluníčko, které s sebou přineslo teplo.


Zapsal: Keya Woohiki Pa